Staroveký Egypt

21.02.2017 12:01

Staroveký Egypt bola civilizácia staroveku v severovýchodnej časti Afriky. Rozkladala sa pozdĺž spodného toku rieky Níl, približne v rozsahu, ktorý má dnes územie modernej Egyptskej arabskej republiky. Egyptský štát vznikol približne okolo roku 3000 p.n.l. politickým zjednotením Horného a Dolného Egypta prvými panovníkmi.

Dejiny Egypta sú rozčlenené do niekoľkých historických období. Najstarším obdobím, ktoré sa vyznačuje organizovanou správou spoločnosti je ranodynastické obdobie (okolo 3050 – 2686 pred Kr.)

Toto obdobie prebiehalo zhruba paralelne so skorou sumersko-akkadskou civilizáciou v Mezopotámii a starovekom Elame.

Manehto v 3. storočí pred Kr. usporiadal dlhý rad panovníkov od Menea po svoju súčasnosť do systému tridsiatich dynastií. Začiatok formálnych dejín umiestnil do obdobia panovania kráľa Menea, o ktorom sa v tom čase verilo, že zjednotil dve kráľovstvá Horného a Dolného Egypta (okolo 3100 p.n.l.) Samotní Egypťania považovali za začiatok svojich dejín „zjednotenie Horného a Dolného Egypta kráľom Menim“.

V súčasnosti Menes nie je doložený. Niektorí odborníci však pokladajú faraóna Narmera za legendárneho Menea. Narmer je zobrazený na slávnostnej palete s kráľovskými insígniami pri symbolickom akte zjednotenia.

Prvý faraón z ranodynastických panovníkov upevnil svoje postavenie v Dolnom Egypte založením hlavného mesta Inebuhedž (neskorší Mennofer, Memfis – názov sa veľmi podobá menu kráľa Menea). Z neho mohol ovládať pracujúcu masu a poľnohospodárstvo úrodnej oblasti nílskej delty, rovnako ako lukratívne a dôležité obchodné trasy do Levanty ( = veľké územie vo východnom Stredomorí; oblasť, ktorá zahŕňa všetky krajiny pozdĺž východného brehu Stredozemného mora siahajúce až po Grécko a Kyreaniku). Vzostup moci a bohatstva panovníkov počas ranodynastického obdobia vidieť na ich prepracovaných hrobkách, tzv. mastabách, (mastaba je budova s plochou strechou a vonkajšími stenami kaskádovito naklonenými; bola to pohrebná stavba významných Egypťanov v starovekom Egypte) a na pohrebných stavbách v Abdžu (Abydos - jedno z najstarších miest v Hornom Egypte), ktoré slúžili kultu mŕtvych panovníkov.

Egypt sa vyznačuje veľkolepými stavebnými dielami, ku ktorým súčasná veda zaraďuje aj veľké pyramídy v Gíze: Chufuova, Rachefova a Menkaureho. Okrem týchto známych pyramíd ich je v Egypte evidovaných ďalších 80 až 110. Niektoré z nich nie sú väčšie ako kopa kamenia a sú v pomerne zlom stave, iné dosahujú takých monumentálnych rozmerov, že ich vidieť z vesmíru.

Okrem pyramíd existuje stopäťdesiat až dvesto chrámov a kaplniek veľkých ako chrámy, ktoré dali postaviť egyptskí králi sebe a svojim bohom. Amonov chrám v Karnaku s desiatimi pylónmi a stĺpmi vysokými vyše dvadsať metrov je aj v troskách najväčší chrám, čo stojí na chrbte Zeme, Ramesseho chrám v Abú Simbele, ktorý vznikol vytesaním vyše tridsaťtisíc ton kameňa zo skalného útesu, je najväčším chrámom pod povrchom Zeme.

Egyptskí sochári vytvorili najviac sôch najväčších rozmerov. Kolosy Amenhotepa III. majú výšku bezmála osemnásť metrov, kolosy Ramesseho II. majú hmotnosť päťdesiat až sto ton. Cestu medzi dnešným Karnakom a Luxorom lemovalo vyše tisíc sfíng. Egyptskí maliari pokryli steny mastáb, napríklad Čejovej alebo Ptahhetepovej, stovkami výjavov s tisíckami postáv. Majstri reliéfu vyzdobili pylón luxorského chrámu vojnovou scénou, na ktorej uteká pred egyptským kráľom desaťtisíc nepriateľov. Kto by chcel odpísať nápisy vytesané na múroch Horovho chrámu v Edfú, potreboval by na to približne dvadsaťpäť rokov...

Stavby v meradlách obrov, skvelé sochy a maľby s dodnes sviežimi farbami, šperky vycibreného vkusu a nevyčísliteľnej hodnoty, obyčajné roľnícke náradia a zlatom vykladané zbrane, alabastrové a porfýrové vázy – to všetko môžeme vnímať bezprostredne a priamo. Existujú však staroegyptské pamiatky, ktorých pochopenie a ocenenie potrebuje sprostredkovateľa.

Postavenie panovníka

Písomné pamiatky starých Egypťanov potvrdzujú, čo sme tušili pri pohľade na pyramídy pri Gíze a Sakkare, na kolosy v Karnaku a Luxore, na neuveriteľné poklady z hrobiek takých nevýznamných panovníkov, ako boli Tutanchamon a Pasbachaenniut.

„Kto je kráľ Horného a Dolného Egypta?“ - čítame na nich v mnohých verziách.

„Je to boh, ktorého prostredníctvom môžu ľudia žiť, je otcom i matkou všetkých, je sám od seba a nemá sebe rovného.“

Egypťania pociťovali k panovníkovi nesmiernu úctu. Ľudia na kráľovskom dvore bežne bozkávali zem, prv ako po nej kráľ prešiel. Slovo „faraón“ – doslova „veľký dom“ – naráža na hojnosť v kráľovskom paláci, no zároveň pripomína posvätnú úctu obyčajných ľudí k tomuto úradu i k jeho držiteľovi.

Kráľovské insígnie prekypovali symbolizmom. Kráľ nosil berlu a cep, ktoré predstavovali autoritu jeho úradu a úrodnosť krajiny. Kobra zakomponovaná do kráľovskej čelenky bola prichystaná zaútočiť na prípadného nepriatelia ohrozujúceho kráľa. Ďalším symbolom kráľovského titulu bola brada, ktorá sa mohla vyskytovať aj na zobrazeniach panovníčok, hoci ich bolo málo. K najdôležitejším kráľovským ozdobám patril anch - symbol života (anch je pôvodne hieroglyf pre život, tiež narodenie, znovuzrodenie a oživenie alebo nesmrtelnosť). Jeho majiteľ mal v rukách moc nad životom i smrťou – bol výlučnou výsadou panovníka a bohov.

Kráľ bol teda v Egypte viac kráľom ako hocikde inde. Bol nielen absolútnym vládcom, ale i stelesneným bohom, jeho slovo bolo štátnym zákonom a božím prikázaním. Takisto poddaný bol viac poddaným a otrok viac otrokom.

Egyptské náboženstvo bolo veľmi zložité a vyžadovalo si uctievanie mnohých bohov a bohýň, ktorých namaľované, vyryté alebo vymodelované podoby zdobia hrobky, chrámy a širokú škálu bežných predmetov. Bohovia boli súčasťou každodenného života a pre Egypťanov boli rovnako skutoční, ako boli skutoční ich vládcovia.

Mocný Egyptský národ je vedený faraónmi a faraóni sedia na tróne z vôle bohov – to bola hlavná ideológia Egyptského národa. S výnimkou krátkeho úseku pod vládnou faraóna Achnatona, ktorý sa neúspešne snažil nastoliť vládu jediného boha, celý Egyptský národ uctieval viacero rôznych bohov a bôžikov. Egyptská mytológia je tak dômyselná, že väčšina bohov a bôžikov dokonca tvorí svoju vlastnú rodinu.

Menovitý zoznam všetkých Egyptských bohov by bol veľmi dlhý, a tak si priblížime len niektorých, najznámejších bohov:
Amon
Amón bol bohom mesta Théby, stvoriteľ a pán sveta, kráľ bohov a vodca faraónov. Bol jedným z najvyšších Egyptských bohov a v dobách Novej ríše, keď boli Théby hlavným mestom Egypta, bol vôbec najvyšším egyptským bohom.

Aton

- boh Slnka a samo Slnko, za kráľa Achnatona jediný oficiálne uznávaný egyptský boh

Usir

- boh mŕtvych a vládca podsvetia, kráľ bohov a ľudí, pán večnosti (žeby Adam?)

Eset

- manželka boha Usira a matka boha Hora, pani mocných slov, najväčšia z bohov a bohýň (môže to byť Eva?)

Hórus
- boh vyobrazovaný ako sokol alebo muž so sokoliou hlavou. Horov kult pretrval s viacerými zmenami počas celých staroegyptských dejín a hral významnú úlohu v egyptskom náboženstve, obzvlášť v kulte faraónov.

Hathor

- bohyňa neba a jeho stelesnenie, matka a manželka boha Slnka, bohyňa lásky a radosti

Sutech

-boh púšte, búrok a mora; brat a vrah boha Usira. Bolspájaný aj s vojnou, silou a búrkou.

Nebthet

– sestra a manželka boha Sutecha, ochranná bohyňa mŕtvych
Anup
Anup je staroegyptský boh zobrazovaný ako muž so šakalou hlavou alebo ako šakal ovenčený stuhami a držiaci bič v záhybe svojej laby, vládca podsvetia. Modlitby k Anupovi sa našli vyryté do väčšiny staroegyptských hrobov. V Pyramídových textoch je stotožňovaný z Okom Horovým a je zároveň sprievodcom zosnulých a strážcom mŕtvych.

Sokar

- boh mŕtvych

Thovt

– boh múdrosti a učenosti, písma a reči, Veľký boh neba, Veľký boh podsvetia

Toto je len časť panteónu egyptských bohov. Ich funkcie a oblasť pôsobnosti sa často prekrývajú, čo svedčí o tom, že ani samotné obyvateľstvo Egypta nemalo jasno v tom, čo ktorý boh mal v kompetencii. Ale pre istotu ich uctievali všetkých.

Štítky:

bohovia Egypta

Späť

Na čo slúžili pyramídy?

Samotný názov pyramída pochádza zo staroegyptského slova per-neter: neter – boh/bohyňa, pričom slovo sa vzťahuje k princípu, nie k osobe; per – dom, domov. Význam slovného spojenia per-neter je teda: „dom bohov“. Grécke slovo pyramída sa prekladá ako „oheň uprostred“, čo môžeme chápať ako miesto, kde sa nachádza zdroj energie. V žiadnom prípade to nie je označenie hrobky. Názov hrobky v staroegyptštine je per-ka, čo by sa dalo zjednodušene preložiť ako hrob(ka). Širší význam je v zmysle dom fyzickej projekcie seba samého, ale nemyslí sa tým priamo telo, ktoré sa označovalo slovom khat alebo khet.

Pre zaujímavosť uvádzame príbeh českého turistu, ktorý zažil v egyptskej pyramíde niečo veľmi zaujímavé:

"Cesta do Velké pyramidy vede po jejím úbočí, kdy obvodových kvádrů, které jsou opravdu obrovské (na výšku přes 2 až 3 metry), jsou vysekány schůdky. Ty nejsou původní. Vysekali je tam pro turisty. Po těch se vyškrábete ke vstupu, který nám tu zanechala parta zlodějů pod taktovkou chalifa Al-Ma’múna někdy v roce 820 našeho letopočtu. Chodba je dlouhá asi 20 metrů a je nahrubo vysekána přímo do pyramidy. Dostanete se do prostoru, ze kterého lze vstoupit do chodby, kterou se dostanete přímo do nejnižší komory. Tam je ale mříž, takže jediná další možnost je pár schůdků vysekaných do kamenů a pak úzká šachta cca 1,5×1,5 metru, ve které jsou na zemi pryčny jako do kurníku. Vejde se tam vždy jeden člověk v jednom směru, takže se musí vždycky počkat, jestli se leze nahoru anebo dolů. Tahle chodba je dlouhá cca 30 metrů, takže nic pro lidi s klaustrofobií. Následuje proslulá Velká galerie.

Velká galerie je opravdu monumentální prostor. Díváteli se do stropu, je to jako brána do nebe. Výstup galerií je jako horská túra. Sice už nemusí člověk po čtyřech a může se držet zábradlí, ale i tak v dusném vzduchu je to velmi náročný výkon, zvlášť když člověk není trénovaný na místní klima. Během výstupu si můžete opakovaně potvrdit starou známou pravdu: ani nehet ani žiletku ani nůž… prostě mezi spáry nic nevrazíte. Spíše to působí dojmem, že tam ty spáry někdo dodatečně namaloval, aby to dobře vypadalo.

Sice ve Velké pyramidě nenajdete jediný staroegyptský nápis, ale novodobých grafity je tu bezpočet. Jsou vyryté přímo do kamenů. Klasické nápisy typu: Byl jsem zde! Fantomas, LP 2007, A + R, atp. Samozřejmě ve všech jazycích včetně češtiny.

Když zvládnete výstup galerií zbývají cca tři poslední schůdky v podobě kramlí zatlučených do metrového kamene a jste na přístupové cestě do tzv. královské komory. Ještě je třeba projít asi 5 metrovým úsekem v předklonu. Je tam meziprostor, ve kterém se můžete na chvíli narovnat.

Když jsem tam byl po druhé, uvědomil jsem si, že jsou zde vodící drážky, které zjevně sloužily pro tři obrovské kameny, jenž uzavíraly vstup do komory. Tohle všechno je bohužel už dávno pryč.

Hurá! Jsme v útrobách Velké pyramidy!!! Hmm, ale tady taky nic není!? Kvůli tomuhle jsme sem lezli? Stejnou cestou musíme zpátky. To je o ničem.

Takhle nějak se tváří většina turistů, kteří absolvují opravdu náročný výstup až sem. Navíc máte docela šanci se umazat, takže si neberte nic bílého anebo svátečního – i takoví blázni tam byli.

Ten prostor mne uchvátil. Pocitově je to hodně zemité místo. Hodně mne to pokaždé usadilo a cítil jsem obrovskou sílu toho prostoru, který byť ne na plný výkon, ale stále funguje v nějakém úsporném nebo pohotovostním režimu.

Když odejdou ti turisti hledající nějakou atrakci, nastane v prostoru naprosté ticho a vnitřní klid. Je cítit, že se tu děje něco nad rámec běžného chápání člověka. Něco, na co nejsme v dnešní době zvyklí a neumíme to uchopit svými běžně používanými 5 smysly.

Jednu z prvních věcí, kterou jsem zavrhl, byla teorie o hrobce. Tady je to prostě jiné. Po té co jsem absolvoval návštěvu 3 skutečných královských hrobek na západním břehu Nilu a jedné mini hrobce královského písaře, je tu naprosto jiná energie. V hrobce je cítit, že to sloužilo k tomu účelu. Je to stejné, jako když se projdete po hřbitově a nebo po kostele plném krypt.

Ten prostor je sám o sobě divný. Jste ve kvádru, kde jsou holé stěny (nepočítám soudobou lidovou tvořivost turistů a domorodců). Vše je naprosto hladké a tak nějak cizí. Jediné, co narušuje onen svébytný ráz je ústí do prostoru a vana, která stojí u severní stěny místnosti. Pro sběratele senzačních hieroglyfů se tu opravdu nic nenajde, takže se nedivím, že mnozí přijdou a hned zase odejdou. Pro člověka vnímavého je to ale setkání na úrovni pralesního muže se sálovým počítačem – prostě nechápete, nerozumíte – tupě hledíte do prázdna a snažíte se něčeho chytit. Něčeho, čemu byste ještě rozuměli.

Blíže vchodu jsou ony dvě pověstné šachty. Jedna je západním směrem a druhá východním směrem. Ta východní je poničená, jak se do ní snažili naši moderní egyptologové probourat a nacpat ventilátor. V roce 2011 už nefungoval stejně jako kamerový systém. Stěna kolem východní šachty je skutečně silně poškozená. Museli na to vzít zjevně hodně silný kalibr.

Když už nebylo se na co dívat očima a co ohmatat, zkoušel jsem prostor obsáhnout tím vším, čemu obecně říkáme 6. smysl. Dotýkat se zdí je velmi zvláštní požitek a to nejen fyzický. Jsou naprosto hladké a spáry téměř neznatelné, ale cítíte tu zvláštní energii, kterou vyřazují.

V roce 2005 jsem využil té jedinečné příležitosti onoho krátkého osamění v prostoru a stoupl jsem si doprostřed místnosti v pozici pěticípé hvězdy. Bylo cítit jak mnou téměř okamžitě prochází ona zvláštní energie pyramidy – velmi silná, velmi hustá a hodně uzemňující a přesto jistým způsobem uklidňující. Setrval jsem tak asi 5 minut nežli ke mně dolehly hlasy skupinky tří žen, které se vesele bavily jazykem, kterému jsem nerozuměl. Když se pak objevili v komoře, napadlo mne, že jsou z Turecka. Zda to byla pravda nevím. První, k čemu zamířily, byla vana a jedna z nich po krátkém hecování od ostatních si do ní lehla. Něco tiše ve mně pojalo závist, že jsem si to nedovolil a odešel jsem.

V roce 2011 jsem se na místo činu vrátil s partou podobně naladěných lidí. Měli jsme zase štěstí, že alespoň na chvíli v prostoru nebyl nikdo jiný. Byl jsem rozhodnutý, že si tentokrát do vany vlezu taky a ostatní mi měli dělat křoví.

Ten zážitek byl prosto fenomenální. To se opravdu špatně chápe, dokud si to člověk nezkusí na vlastní kůži. Měřím 193 cm a bylo to na mne akorát. Odhaduji, že vnitřní délka vany je dimenzována na 2 metry. Já to měl i s botami tak akorát. Na šířku v pohodě. Jen jsem zavřel oči, cítil jsem obrovský tlak na temenní čakru a do nohou. Přitom jsem se dotýkal jen podlahy. Bylo to velmi intenzivní. Cítil jsem, že pokud bych tu setrval déle, vrhlo by mne to do jiného stavu vědomí. Též se mi znovu vrátilo, že vana nestojí na svém původním místě. (Má být uprostřed.) Bez slov jsem vyzval dalšího, aby to zkusil taky. Následně jsme porovnali své pocity a prožitky; byla v tom jednoznačná shoda.

Pak jsme ještě zkoušeli alespoň chvíli meditovat uprostřed místnosti. Bohužel se do prostoru nahrnula další dávka turistů. Bylo ale zajímavé, že i oni zkoušeli s pyramidou komunikovat. Z toho usuzuji, že čím dál více lidí se snaží pochopit její původní podstatu a účel.

Následoval návrat na denní světlo a tropické vedro stejnou cestou."

zdroj: http://www.suenee.cz/velka-pyramida-osobni-pribeh/