Staroveká civilizácia

Robert Schoch: Robert Bauval a já sledujeme tentýž objekt. Velkou Sfingu, která se dívá na plošinu Gíza, ale opravdu na to přicházíme z jiné perspektivy. Robert Bauval skutečně vychází z archeoastronomické perspektivy a každý ví o té teorii vazby s Orionema jak se to váže zpět k dřívějšímu datu, řekněme 10 000 – 10 500 př. nl. A já se na to dívám z geologického hlediska, dívám se přímo na ty skutečné kameny na zemi a přicházím ke stejnému závěru, takže se velmi dobře vzájemně doplňujeme, naše data se spolu shodují velmi dobře a jeden způsob, jak to shrnout je, jak mi už řeklo pár lidí: jsou to hvězdy na obloze a kameny na zemi.

Robert Bauval: Měl bych zdůraznit, k těm hlavám a tvářím těchto věcí… víte, vždycky jsem byl rozpačitý z technologického odkazu, není třeba forenzního experta, aby tu tvář viděl a viděl sochu Chafre a uvědomil si, že nemáme co dělat se stejnou osobou. Ta tvář byla bohužel docela dost poškozena mravenci během těch tisíciletí a kvůli nedávným opravám, ale stále má ještě rysy, které naznačují černošský vzhled, mi to připadá více jako černošský rys než jako vada, alespoň ta socha, kterou vidíme.

Další věc, kterou je třeba mít na paměti je to, že sochy Chafre nemusí být jeho přesným vzhledem… Většina faraonů byla líčena velmi stylově a my nemůžeme spoléhat na sochy, aby nám ukázaly jak vypadali. Není tady pochyb, že se jsou to dvě různé tváře. Hodně to naznačuje, že to, co tam vidíme není tvář faraona Chafre.

Robert Schoch: Z mého pohledu geologa. Na základě důkazů jsem naprosto přesvědčen, že to není původní hlava, ani původní tvář. Celá věc se objevila v dobách dynastie. Takže má určité úrovni je mi jedno, čí je to tvář, protože ta původní tvář byla pravděpodobně lev.

Podle mého názoru je naprosto 100% základem původní Sfingy něco, co je matoucí pro lidi, kteří tam jdou… a oba dva bereme do Egypta skupiny pravidelně. Bereme tam lidi, kteří tam nikdy předtím nebyli, oni se na ty věci podívají a někdy slyšíš ty komentáře: dobře, je to uděláno ze spousty malých vápencových bloků. Na tlapách například vidíte, že jsou součástí těla, ale všechny jsou opraveny, některé z nich jsou moderní, některé jsou starověké.

Původní tělo Sfingy s původní hlavou na tomto těle je jediný pevný kus vápence. Když tu Sfingu v originálně vyrývali, byly to kusy přírodní skály, která se nacházela nad okolní plošinou, takže pravděpodobně upoutávala pozornost. Mohla být vytesána do tvaru nějaké hlavy, možná původně hlavy lva a později nebo souběžně s tím, co nevíme, ale bavíme se o velmi starověké době, zhruba 10 000 – 10 500 BCE. Tesali do skalního podloží kolem toho, co se stalo tělem, takže když se podíváte dolů na Sfingu nebo dolů, abyste viděli tělo, tělo je pod všeobecnou úrovní plošiny, takže je to pevné skalní podloží a ano, bylo to dle mého posudku opravováno a obnoveno mnohokrát v průběhu tisíců let.

Bylo mi dovoleno chodit po zádech Sfingy a tehdy tam byly žebříky, protože dělali opravy a mne bylo dovoleno jít nahoru na Sfingu. Takže jsem na ní byl a podíval jsem se na hlavu a je to všechno jeden velký kus skály. Co tady máme je situace, kdy se původní hlava stala silně erodovanou, způsobovaly to srážkové deště. O tom není logicky pochyb, a je to součástí celku – nemáte dešťové srážky, které by mohly způsobit tento typ eroze za posledních 5 000 let, ale hlava je těžce zvětralá, těžce erodovaná a modifikovaná. Ta hlava byla původně větší. To je moje hodnocení a pak v dobách dynastie, místo toho, aby se snažili tu hlavu opravit ve smyslu vkládání malých bloků z kamene a obnovit původní prvky, které mohly zůstat. Můj názor je, že zničili tu starší hlavu a ona se tímto zmenšila. Ve skutečnosti je současná hlava pro tělo příliš malá, když se na to podíváte z hlediska proporcí.

Robert Bauval: Myslím si, že jednou z věcí, se kterou by se mnou Robert Schoch souhlasil je, že je kladen velký důraz na tyto věci samotné a vše, co Robert řekl a já s ním souhlasím, ale lidé mají tendenci zapomínat, ze Sfinga je připojena ke dvěma chrámům, anebo tam jsou dva chrámy v blízkosti těchto věcí, jeden nazýván Chrám Sfingy a druhý lehce přilehající k jihu, nazývaný Smuteční Chrám. A tyto, jsem si jist, že Robert se mnou bude souhlasit, dává indikace k mnohem – mnohem dřívějšímu datu, než bylo napsáno egyptology.

Robert Schoch: Jedna z prvních věcí, které jsem studoval, byly ty dva chrámy a geologicky můžeme demonstrovat, a toto nebylo demonstrováno pouze mnou, ale nezávisle na mně i jinými geology, že tyto chrámy jsou sestaveny z vápencového jádra, takže vápencová jádra, obrovské megalitické bloky vážící desítky tun, ve skutečnosti některé z nich pravděpodobně více než 50 krát překračovaly stovky tun. Tyto bloky nepocházely jen tak odněkud, byly skutečně vytěženy ze základu Sfingy, když byla Sfinga vyřezávána. Když tělo Sfingy bylo vyřezáváno, tyto vápencové bloky, tvořící tyto dva chrámy jsou současně vyřezávány z těla Sfingy. Takže tyto chrámy jsou tak staré jako nejstarší část Sfingy. Později byly těžce erodovány a znovu zničeny vodou a já můžu určit, byl jsem schopen to určit geologicky, že šlo o vodu z hlediska srážek – srážky padající shora.

Někdy lidé říkají, ó, to musí být záplavy z Nilu, teď ale můžete geologicky demonstrovat, že to nebyly záplavy z Nilu, protože záplavy z Nilu by způsobily jiné zvětrávání a erozi. Tyto byly těžce zvětralé a erodované, pak později byly Egypťany opravovány pomocí Asuánské žuly. Obrovské bloky Asuánské žuly, které byly později než původní chrámy a tyto jako jeden blok žuly mají nápisy a stále tam pár velmi erodovaných nápisů zůstalo na takzvaném Údolním chrámu, které naznačují, že tam byly. Buď tam byly už na místě anebo byly už tam v časech starého království. Takže pokud něco opravujete, tak víte, že originální struktura je mnohem starší.

Robert Bauval: Tyto chrámy jsou pro mě velkou záhadou. Evidentně jsou z jiného typu konstrukce, která naznačuje, že jsou velmi staré, mnohem starší, ale vypadá to, že jsou od úplně jiného zhotovitele. Pokud používáte úplně jinou techniku, která nedává smysl, nedává to [nám lidem dnešní doby] smysl použít takové obrovské bloky, to je prostě šílené.

Není pochyb, a já s tím souhlasím, že ten, kdo navrhoval pyramidy a navrhl ten komplex, tak používal astronomii. Toto uznávají i egyptologové. Uspořádání pyramid je dobře známo, bylo to známo již po 150 let, že jsou v souladu s kardinálním směrem, z astronomického hlediska. Také již od 60tých let víme, že v rámci Velké pyramidy existují šachty, které byly sladěny s hvězdnými systémy a samozřejmě korelační teorie Orionova pásu, která se přidává ke všem těmto astronomickým vstupům, které ukazují, že existuje vztah mezi stavbami na zemi a pásem Orionu.

Co je zřejmé je, že konstrukce těchto památek, pyramid a Sfing například, myslím, že na první pohled – ten někdo musel vědět něco o nejzákladnější astronomii.

Uvědomujeme si, že Sfinga se dívá na východ, to je to, čím nazýváme značkou rovnodennosti, chcete-li. A v okamžiku, kdy mluvíme o obrazu lva, na mysl přichází Souhvězdí lva na obloze. A jak je spojíte? V tom nám přichází na pomoc věda zvaná precese. Precese je něco velmi – velmi jednoduchého. Naše planete se naklání jako káča. To z pozemského povrchu způsobuje, že pozice hvězd v době východu Slunce během jarní rovnodennosti se posunuje v cyklu 26000 let.

Je to snadno pozorovatelné v rámci jedné generace. Takže pokud zarovnáte například dva kameny ve směru na určitou hvězdu, která vychází na obloze a pak přijdete o 50 nebo 60 let později, zjistíte, že se ta hvězda posunula mimo toto uspořádání, takže tohle je něco, co je lehce vypozorovatelné, zejména lidmi, kteří neustále pozorují nebe a které známe od starověkých Egypťanů.

Takže starověcí Egypťané věří v to, co dnes považujeme za náboženství oblohy. Věří tomu, že Egypt je nějakým odrazem oblohy nebo protipólem části oblohy, což je z jejich textu velmi zřejmé. A jedna věc je, že obloha je doslova jako billboard. Určuje čas a zobrazuje konstelace a pozice planet, pozice Slunce v různých obdobích roku. Takže můžete psát příběh.

Jsem velmi přesvědčen o tom, že Egypťané velmi chytře používají oblohu jako nějaký registr jejich chronologie. Proto vidíme struktury, které jsou v souladu s konkrétními hvězdami, případ některých chrámů v horním Egyptě, hvězdné šachty ve Velké Pyramidě a Sfingy. Takže pokaždé, když se podíváte na tyto památky, zjistíte, že určovaly čas. Značení času vrací příběh a ten příběh může být čten přímo na obloze. Není to jen o korelační teorii Orionova pásua tvrzení, že Sfingy a pyramidy se váží k určitému datu 10500 BCE. Pyramidy jsou uzamčeny v pásu Orionu na Meridiánském průchodu a přesně ve stejnou dobu se Sfinga dívá na svůj obraz na obloze, který vytváří souhvězdí lva, jsou to protějšky.

Robert Schoch: Jde o to, že to nejen svědčí o archeo-astronomii, ale geologové říkají totéž, ale máme ty texty a tradice a ony všechny ukazují na tu stejnou věc a jsou zamčeny ve vzájemném vztahu.

Komentář: Saharská poušť v Africe je největší horká poušť na povrchu planety Země. Ale kdysi na ní byl bohatý život plný živočichů a rostlin a několika jezer během éry známé jako Africké vlhké období před zhruba 11 000 až 5 000 lety. Dnes Sahara leží v takzvaném pouštním pásu, což je oblast suchého vzduchu severně od rovníku. Silné větry, nebe z mraků a pod nimi vysušená země. Táhnou se přes poušť Gobi v Číně, přes poušť jihozápadních Spojených Států. Sahara se teprve před třemi miliony lety změnila z bažiny na písek. Od té chvíle se Sahara stala plíživou pustinou, kterou vidíme dnes. Zdálo se, že samotná geologie může vysvětlit vytvoření největších pouští na světě. Pak se ve vesmírném raketoplánu NASA použili nový radar, který odhalil, že poušť napříč hořícími písky byla kdysi plná zeleně.

V roce 1981 učinila vesmírná raketa překvapivý objev. Pomocí nového typu radaru získala NASA 30 km široký průzkum pouště Sahary. Radar pronikl do písku do hloubky 5 metrů a odhalil to, co vypadalo jako skrytá síť prastarých řečišť napříč pouští. Toto zjištění vědce zmátlo. Před třemi milióny lety se Sahara přeměnila z deštného pralesa na poušť. Teď se zdá, že byla domovem pro spoustu vody po následující tři miliony let.

Náhlé změny klimatu byly spojeny se vším, od sopečného působení až po meteory, které zasáhly Zemi. Výzkumník počasí Peter Dominical měl tušení, že tohle nebylo poprvé, kdy se něco takového stalo. Obrátil se na svůj archív hlubokých průzkumných geologických vrtů ze dna oceánu a zkoumal úrovně pouštního prachu ve vyvrtaných jádrech, které se datovaly stovky tisíc let zpátky. Zjistil, že se Sahara změnila více než jednou.

Peter Dominical: Když jsem poprvé shromáždil tato měření, tak jsem opravdu málem spadnul ze židle, protože jsme viděli, že v klimatickém systému existuje mnoho takovýchto změn.

Komentář: Aby vysvětlil tyto pravidelné dramatické změny, se Dominical dívá za hranice Sahary, až k rotaci samotné Země. Přesněji řečeno, na malé kolísání zemské oběžné dráhy kolem Slunce. Teorie spočívá v tom, že kolísání (precese) způsobuje, že se Země lehce naklání, takže monzuny, které zalévaly jižní Afriku se dnes přesunuly s deštěm na duny v Sahaře. Tyto vlny se objevují každých dvacet tisíc let.

Peter Dominical: Takže toto skvěle odpovídá – když Afrika byla mokrá a fáze cyklu a to, že se to stalo před miliony let.

Komentář: Pokaždé když se pás deště posune, krajina se změní a poušť se přemění na zeleň.

Peter Dominical: Nejpozoruhodnější věc o Sahaře je pro mě, jak malé kolísání je něco tak jednoduchého, že malé chvění na Zemské oběžné dráze může vést k takové dramatické změně v klimatu v tak obrovské oblasti.

Komentář: Vědci teď mají důkazy o tom jak a proč se Sahara stala zelenou. Pak jeden z egyptských archeologů uskutečnil ohromující objev v Libyjské poušti. Očité svědecví poslední přeměny Sahary. Vyšetřovatelé zamířili do údolí hluboko v Lybijské poušti. První klíč k odhalení této záhady je malý kruh z kamenů.

Před pouhými sedmi tisíci lety byla nejnebezpečnější poušť na Zemi domovem lidí a zvířat. Vědci shromáždili podobné důkazy o životě na různých místech po celé Sahaře. Pozůstatky slonů, gazel, hrochů a krokodýlů.

Pozoruhodné jeskynní obrazy dokonce vyobrazují lidi, kteří plavou. Jinde byly nalezeny pečlivě pohřbené lidské kosti na hřbitově vedle tehdejšího jezera. Analýzy těchto kostí ukazují, že se datují před 10 000 až 6 000 lety.

Peter Dominical: Nyní bylo pro vědce otázkou, jak rychle se Sahara změnila z bohaté krajiny na krajinu vyschlou na kost. Přechod z velmi dobře zavlažované Sahary, která byla kompletně vegetována na tu, která je o tolik sušší. Klimatické přechody nastaly během jednoho nebo dvou tisíciletí.

Komentář: Když zemská vlna posunula dešťový pás, návrat k poušti byl rychlý a smrtelný. To, co se muselo zdát jako nikdy nekončící sucho, se během pouhých 200 let změnilo na mírný úrodný region velikosti Spojených Států a do brutální pusté divočiny. Pustinu, kterou vidíme dnes. Ti, kteří museli migrovat na východ k nejbližšímu zdroji vody. Údolí Nilu, maják zeleně v obrovské poušti.

Vědci nyní vědí, že Zemské kolísání dělá ze Sahary kyvadlo. Mění se z mokré na suchou každých 26 000 let jako hodinky (délka precesního cyklu). Další zakolísání v Zemské ose je stanoveno za 15 tisíc let od teď. Teprve poté se Sahara opět osvěží a zezelená.

Robert Schoch: Máme dobrou představu o tom, co se dělo za posledních 5 tisíc let, od zhruba 3000 až 3500 BCE do současnosti, ale já věřím, že to, co ukazují důkazy, moje práce na studiu Velké Sfingy, práce na Göbekli Tepe. To co je podle mě velmi jasné je, že civilizace se znovu objevuje kolem 3500 – 3000 BCE a ano, mohli bychom o tom dobře polemizovat, ale je za tím mnohem větší příběh, který se odehrává tisíce a tisíce let zpátky.

V tomto okamžiku věřím, že jsme se změnili a můžeme si být téměř jistí, že na konci poslední doby ledové existovala skutečná rozvinutá civilizace a to v době 9 až 10000 BCE. A to jsme o 11000 až 12000 let zpátky.

Podíváme-li se na Göbekli Tepe, nevypadá jako Sfinga a nebo Chrám Sfingy a Údolní chrám v Gíze. Rád ale poukázal na pár věcí. Za prvé, Göbekli Tepe je značně menší, ale je také postaveno z megalitů, kamenných pilířů, které jsou naprosto krásně vyřezávané. Stejná šikovnost, stejné schopnosti, ale v jiném stylu. Takže dělají něco jiného. A ve všech případech platí, že jsou astronomicky zarovnány.

Zpracoval jsem knihu, která se velmi podrobně zabývá Göbekli Tepe. Pokračuji v práci o tomto místě a studuji jej dál.

Máme tu opět astronomické uspořádání včetně návaznosti na souhvězdí Orion, takže tu máte spoustu podobností a další věc, která je velmi – velmi důležitá dle mého názoru je, že já jsem geolog, takže já přemýšlím ve smyslu doby ledové a jejím konci, která skončila 9700 BCE. To datum je založeno na ledových jádrech z Grónska, skončila zhruba před 12000 lety. Toto období je přesně oním momentem, které je v Egyptě známo jako Zep Tepi, období Zlatého věku, který se odrážel na obou místech, jak na náhorní plošině Gíza, tak v Göbekli Tepe.

Vše naznačuje tomu, že jak Gíza, tak Göbekli Tepe odkazují na stejné časové období před koncem doby ledové. V obou případech si klademe stejnou otázku: Co se stalo s těmito civilizacemi, které jsou autory oněch staveb? Co bylo důvodem vědomého zahrabání Göbekli Tepe pod zem?

Na konci poslední doby ledové nastaly devastující podmínky pro život na Zemi. Věřím tomu, že v roce 9700 BCE došlo ke slunečnímu výbuchu a vypadá to, že tento výbuch zničil tuto ranou civilizaci. (Roztály ledovce.) Göbekli Tepe je v tomto směru velmi důležitým místem a pomáhá nám pochopit mnohem větší obrázek souvislostí.

Robert Schoch: Myslím, že někdy máme v naší moderní technologii příliš arogance a měli bychom si uvědomit, že příroda má nad námi převahu.

zdroj: https://www.suenee.cz/bauval-a-schoch-pribeh-velke-sfingy/