Najvyšší vládcovia starovekého Egypta boli mimozemšťania

Ing. Peter Bruchmann: Při hledání zachovalých technických informací na kamenných sděleních Egypťanů a očividně vysoce rozvinutých národů starověké „Mezopotámie“ se člověk již přibližně sto let neustále setkává s platnými katalogizovanými hieroglyfy, válečkovými pečetěmi, malbami a reliéfy zvěčněnými do kamene. Autory jsou několik tisíciletí zaniklí tvůrci. Čím déle jsou tato již desetiletí rozšiřované úředně-kompetentní vylíčení egyptské prehistorie vědecky nezměněny, tím více se tyto posudky uznávají jako neměnitelné skutečnosti, které se „nemusejí znovu zkoumat“.

Stejná situace se také projevila, pokud jde o středoamerické a jihoamerické předkultury. Zdaleka nejpočetnější relikty jsou tímto způsobem přiděleny akademicky vysoce oceňovanému pojmu „umění“, protože tento termín nevyžaduje žádné odborné vědecké odůvodnění. Vzhledem k tomu, že se nepředpokládal přenos dat z kamenných sdělení, bylo by toto přiřazení hodnoty stejně odmítnuto.

Ale! Jestliže nelze podivuhodnou dokumentaci o činnostech nebo záhadných předmětech zřetelně vědecky prokázat, pak se jako další možnost zařazení označují termíny „kult“ nebo „rituál„, které jsou také běžnými pojmy. Když se očekává úřední posouzení motivů, např. co vedlo naše předky k vytvoření ohromných, často nesmyslně se jevících rozsáhlých staveb, jsou autorizovány nevěcné spekulace (např. od egyptského archeologa Zahi Hawasse). Tímto způsobem se vlastně vyhýbáme nutně potřebnému technickému vysvětlení pokročilé technologie, která již tehdy z velké části předstihla naše dnešní možnosti. Tyto objekty jsou v současné době celosvětově sepsány správním řízením podle principu inventury a přiřazeny ke konkrétním sbírkám podle data, ale jsou většinou neporušitelně „zacementovány“. Jakékoli (rušivé) „nekompetentní“ nálezy a poznatky musejí být ignorovány, když chceme zabránit nenapravitelnému poškození celé „slonovinové věže“.

Ačkoliv je médium Google Earth všem dostupné, neumožňuje najít tak významné detaily, jako jsou vypálené raketové plochy. K obtížným a časově náročným pozemním průzkumům jsou přibrány drony s kamerou. Mé vlastní zkušenosti již před padesáti lety ukázaly, že z perspektivy pozorovatele na zemi není možné po 5000 letech odhalit slabé barevné rozdíly vypálených ploch o průměru 50 až 70 m. Hledat by se dalo s Geigerovým počítačem jakékoliv zbytkové záření, pokud byl jaderný pohon použit. I tak dosud objevené vypálené plochy, které lze spatřit jen z ptačí perspektivy, poukazují zřetelně na „konvenční“ raketový provoz! „Úniková rychlost“ od Země k oběžné dráze je dnes (a byla i tehdy) dosažena elementární raketovou pohonnou směsí vodíku a kyslíku. Oba tyto tekuté plyny mohou a mohly (!) být kdykoliv získány elektrolýzou z bohatých vodních zásob na zemi, aby mohlo být kupříkladu během krátké doby znovu připraveno k odletu. V tropických zeměpisných šířkách mohly být použity solární panely k výrobě proudu.

Elmar-Jürgensmeierův cíl zpochybnit mé výzkumy Blumrichovou hypotézou nemělo nic společného s mou ohlašovanou kyvadlovou dopravou na oběžnou dráhu, protože měla představovat aerodynamické zařízení způsobilé k letu pouze v atmosféře. Moje práce zůstává nedotčena, protože nahlášené vypálené plochy mohly být vytvořeny výhradně kolmo k porostlé zemi ze spuštěných reaktivních motorů (raket), a skutečně existují!

Po „pravých“ božských panovnících přichází noví lidští faraoni, kteří se pokusili vytvořit prodloužené lebky uměle nuceným tvarováním dětských hlav. Elmar Jürgensmeier poukázal na často zapomínanou (ale logickou) skutečnost, že (jestli vůbec!) mohl být ovlivněn jedině tvar, ale ne daný objem lebky. Tím pádem nemohlo být v žádném případě dosaženo vyššího stupně inteligence. Inu „pravé“ božské vládce panující v Egyptě nebylo možno kopírovat. Jejich zjev byl pro planetu Zemi anatomicky spíše nevhodné „konstrukce“, ale přesto tak působivý, že jej tehdejší „zpravodajové“ museli zvěčnit do nepomíjejícího kamene! Svůj potřebný respekt si získali nejspíš svými mocnými schopnostmi jako je telekineze nebo „smrtící pohled“ ve svém nedotknutelném prostředí uprostřed jimi vytvořeného pracovitého a oddaného lidu. Znázornění prodloužených lebek na různých místech od různých „zpravodajů“ a v různých časech – obdobně jako u Nefertiti, Achnatona a jejich tří dcer – se ukazují jako identické s existujícími nálezy lebek, takže zde nemůže být pochyb o autenticitě. Důležité je přitom zjištění, že bylo velmi důkladně uváženo, proč měli být tito, již tehdy za výjimečné považovaní „Bohové“ za každých okolností zvěčněni do kamene pro budoucí potomstvo. Každý jiný způsob sdělování byl již tehdy známý jako pomíjivý. Uchovávání „svitků“ schovaných v nádobách (např. Qumran) bylo spojeno s rizikem, že nebudou vůbec nikdy nalezeny.

Karen Hudes nedávno velmi správně upozornila na pokrývku hlavy, která je důležitou součástí pro vyvolené s dlouhými lebkami. Jeden příklad Nefertiti ukazuje, jak je lebka ukrytá, zamaskovaná v  obrovské „čepici“, která měla zabránit předvídatelnému vyděšení normálních lidí při pohledu na tuto abnormalitu.

Vysoké lebky reprezentují zvláštní rasu nebo dokonce tehdy nezbytný genetický zákrok do božských dlouhých lebek. Obrovský mozek byl po zákroku více ve svislé poloze, a to byla úleva od obrovské tíhy gravitace. To by mohlo znamenat, že tito cizinci během jejich možná několik tisíc let trvající existence na naší planetě přeměňovali mutacemi své vlastní kolonisty. To jsou sice logické, ale nesporně spekulativní úvahy.

Člověk byl naopak od počátku své existence na povrchu planety Země zaopatřen vyváženou lebkou a geneticky naprogramován tak, aby zůstal po celý svůj život snaživý (až do dneška!) a také, aby to sám chtěl. Bohové využívali Zemi po dlouhou dobu, což však nemohlo být tak dávno, jak se domníval ZechariaSitchin, neboť přítomnost bohů měla zřejmě (jediný?) účel, a to těžbu pozemských zdrojů. Oni sami nebyli přizpůsobeni podmínkám fyzikálních poměrů na Zemi a nechtěli nebo nemohli se adaptovat. Z toho důvodu si vytvořili potřebný pracující lid.

Různě zdařilé „vzory staveb“, ovlivněné geneticky naprogramovanou pracovitostí, byly rozloženy po celém světě, a tím se (prozatím) nemohly vzájemně dostat do konfliktu. Několik tisíc let žili lidé těchto různých „ras“ soustředěni v podstatě v Asii, Africe, Americe a v Evropě – pokaždé tam, kde byli vysazeni. Chronologicky zpětně sledovatelné války národů začaly být dramatické teprve tehdy, když se koordinující „boží panovníci“ připravovali na odjezd ze Země a ponechali své (zatímještě) od sebe dalece izolované národy nakonec bez kontroly a bez řídících příkazů.

Je to nesmírně politováníhodný důsledek, když si uvědomíme, že „bohy“ vytvořené pracující lidstvo od té doby bylo vlastně přebytečné a začalo mezi sebou vést krvavé mocenské boje. Dnes žijící, etnicky již neoddělitelně smíšení lidé pociťují sicepozdě, ale s exponenciálně rostoucí mírou šíření, že „přislíbení“ koncipované již před dvěma tisíci léty v různých náboženstvích, byla zamýšlena pouze jako dobře promyšlené opatření proti nepokojům. Už jen samotná myšlenka spasitele měla vzbudit podezření lidí mnohem dříve. Od čeho máme být vlastně spaseni? Teprve nyní se nám rozjasňuje: od celoživotního postu poddaného, který vždy slouží „vyššímu“.

Závěr: Autor Ing.PeterBruchmann přeletěl před více než 50 lety různé krajiny naší Země jako testovací inženýr. Při průzkumu mnoha vzpomínaných oblastí objevil autor až v roce 2012 a 2013 nečekaně četná místa startu raketoplánu, eventuálně pozemních dopravních vozidel, s kterými byli cizí astronauti velmi aktivní během delšího období zřejmě dávno před sebemenší technickou evolucí lidstva na Zemi.