Ide o nefilim?

Podle výzkumného týmu, vedeného britským antropologem Russellem Dementem jsou v Německu zkoumány nápadně vysoké kostry, objevené v ekvádorské a peruánské Amazonii. Prokážou tyto ostatky, že hluboko v amazonském deštném pralese existovala před stovkami let rasa vysokých lidí?

Podle zpravodajského webu Cuenca našel tým od roku 2013 šest lidských koster o výšce 213 až 243 cm. Kostry pocházejí z období od počátku 14. až do poloviny 15. století.

Russel Dement uvedl:

„Jsme na počátku našeho výzkumu a nyní jsem schopen poskytnout pouze obecný přehled toho, co jsme našli. Nechci uvádět tvrzení založená na spekulacích, protože naše práce stále pokračuje. Vzhledem k velikosti koster to má antropologické i lékařské souvislosti,“ uvádí Cuenca Highlife.

Kosterní pozůstatky v Ekvádoru a Peru

Koncem roku 2013 obdržel Dement zprávu, že přibližně 112 km od Cuency v ekvádorské provincii Loja objevil místní obyvatel osady Shuar kosterní ostatky. Dement se na místo vydal a vyzvedl zde hrudní koš a lebku ženy, odhalené při povodních. Předpokládalo se, že kosti pocházejí z doby před 600 lety. Byl nalezen i zbytek kostry a po složení měřila údajně 223,5 cm.

To podnítilo vytvoření výzkumného týmu, v němž byli čtyři badatelé z německé Svobodné univerzity (Freie Universität) a asistovali jim místní obyvatelé Shuaru. Financování vykopávek a výzkumu pokryla univerzita.

Dement si uvědomoval, že jde o kontroverzní oblast výzkumu, a poznamenal: „I když jsem s Freie spolupracoval mnoho let, obával jsem se, že by nemuseli poskytnout grant někomu, kdo hledá obry. Chápu, že pro lidi zvenčí, zejména pro vědce, je to trochu přitažené za vlasy …

„Kvůli senzační povaze výzkumu musíme být nesmírně pečliví, protože se jistě setká s velkou skepsí,“ řekl.

Kostry z osady

Během šesti měsíců vykopávek a mapování na dvou různých lokalitách: na místě u města Cuenca a v osadě datované do roku 1550, vzdálené přibližně 32 km od ekvádorsko-peruánské hranice, našel tým dalších pět koster vysokých lidí a také různé artefakty. Dement a jeho kolegové se domnívají, že kmen z druhé lokality žil v osadě nejméně 150 let.

Tři kompletní kostry a dvě částečné kostry neměly žádné známky zmrzačení a naznačovaly, že tito lidé byli relativně zdraví.

Russel Dement uvedl:

„Kostry nevykazují žádné známky onemocnění, jako jsou hormonální růstové problémy, běžné u většiny případů gigantismu. U všech koster se klouby zdály být zdravé a plicní dutina velká. Jedna z koster, kterou jsme datovali, patřila ženě, které bylo v době smrti asi 60 let, tedy mnohem více než v typických případech gigantismu,“ uvádí Cuenca Highlife.

Pohřby byly velmi propracované. Těla byla zabalena do listí a pohřbena pod silnou vrstvou hlíny. To kostry utěsnilo a chránilo před vniknutím vody, takže ostatky zůstaly v poměrně dobrém stavu.

Legendy ožívají

Uvádí se, že Dement již dříve  přes dvacet let studoval amazonská domorodá společenství a zaslechl legendy o „velmi vysokých lidech s bledou kůží, kteří žili nedaleko,“ jak sám sdělil. Stařešinové komunity je Dementovi popsali jako rasu velkých, mírumilovných amazonských lidí, které domorodí Shuarové a Achuarové vítali. Místní obyvatelé však také věřili, že tito lidé patřili do „světa duchů“ a byli čistě mýtičtí.

Skutečně žijící obři

Od oznámení tohoto objevu se v několika zprávách objevily značně přehnané rozměry nálezu, kdy sedm stop bylo uváděno jako sedm metrů (což je ale 23 stop). Kosti byly také mylně spojovány s mystifikačními fotografiemi, stejně jako s rekonstrukcí „ekvádorského obra“, což byla ve skutečnosti falešná kostra pro dnes již uzavřený zábavní park ve Švýcarsku.

Tyto nepravdivé zprávy by neměly odvádět pozornost od skutečného nálezu dvou až dvou a půl metrových kosterních pozůstatků v ekvádorském a peruánském deštném pralese, které jsou předmětem vědeckého zkoumání. Takové kostry, ačkoli se zdají odpovídat dávným legendám o bájné rase, nejsou neslýchané ani neprokázané ve vědecké literatuře.

Snadno lze uvést i další podobné případy extrémně vysokých lidí (neboli „obrů“), jako například Robert Wadlow, známý jako „Altonský obr“, uváděný v historických záznamech jako vůbec nejvyšší člověk. Wadlow se narodil v roce 1918 v Altonu ve státě Illinois v USA a v době své smrti měřil 2,72 m.

Mezi další z mnoha případů moderního gigantismu patří případ Charlese Byrnea (1761-1783), známého jako „irský obr“, jehož kostra je nyní vystavena v Royal College of Surgeons of England v Londýně. Podle rozměrů jeho kostry měřil přibližně 2,31 metru.

Počátkem letošního roku objevili archeologové v Bulharsku v centru Varny, města na břehu Černého moře, jehož bohatá kultura a civilizace trvá přibližně 7 000 let, pozůstatky něčeho, co označili za „obrovskou kostru“. Velikost kostí prý byla „impozantní“ a patřily „velmi vysokému muži“.

Vzhledem k tomu, že takové případy v historii existují, je logické, že existovaly případy jednotlivců nebo dokonce společenství lidí, kteří byli dávnými lidmi považováni za „obry“.

Výsledky ohlášeného výzkumu Svobodné univerzity mají být podle Dementa zveřejněny za rok, přičemž se prý zkoumají vzorky DNA ze shuarských komunit v blízkosti místa vykopávek, aby se zjistilo, zda mají spojitost s kosterními pozůstatky ze starověkého sídliště.

Doufejme, že zveřejněné informace nám osvětlí, jací lidé žili v amazonském pralese před stovkami let a jakou měli spojitost s národy Shuar a Achuar, včetně mýtů a domněnek, které se předávaly po generace a vyústily v legendu o ekvádorských obrech.

zdroj: https://www.suenee.cz/vedci-zkoumaji-obri-dvou-az-dvou-a-pul-metrove-kostry-z-ekvadoru/